Info a historie

O nás

Stylová restaurace U Černínů nese v názvu velkou část historie obce Vinoř, která patřila významnému českému rodu Černínů plných 267 let. Restaurace byla otevřena ve spolupráci s pivovarem Lobkowicz, který dovršil toto šlechtické spojení pivem Schwarzenberg. Setkáte se u nás převážně s italskou kuchyní, ale také klasickou českou.

Čeká Vás 6 druhů točeného piva, moravská sudová víno i velký výběr lahvových vín z naší vinotéky. Polední menu již od 10,30 hodin a to i v sobotu a neděli.

 

Dále zimní zahrada s kulečníkem, velkoplošnou obrazovkou 60“ či šachovým stolkem. Tato část restaurace je vhodná k pořádání různých akcí i pro uzavřenou společnost. A v neposlední řadě je tu krásná venkovní zahrádka s pískovištěm pro vaše děti. Wi-fi připojení k internetu samozřejmě zdarma.

Čekají Vás zde také různé kulturní akce v podobě živé hudby nebo výstav obrazů a grafik od českých a slovenských umělců. Rozhodně se máte na co těšit a my se těšíme zase na Vás.

0
druhů točeného piva
0
stolů
0
míst
0
palcová TV

Recenze hostů

naše inspirace

Rádi pro Vás připravíme

  • firemní večírky                                      
  • rauty
  • svatby
  • narozeninové oslavy
  • školení a prezentace
  • promoce či jiné oslavy a slavnostní akce
  • hudební produkce

Proč restaurace U Černínů

Černínové Vinoř vlastnili po staletí – plných 267 let – významný český rod Černínů z Chudenic (psaný též Czernin). Rod Černínů patří mezi nejvýznamnější a také nejstarší české šlechtické rody. Tento starý český rod, větev Drslaviců, měl původní sídliště v Chudenicích u Klatov, které nikdy nebyl nucen opustit ani prodat.. Byl založen kolem roku 1200. Předchůdcem všech Černínů je zakladatel větve nedrahovické, hejtman vlatavského kraje Jan. Tento černínský předek měl pět synů a tři dcery.

Nejstarší Diviš byl hejtmanem Pražského hradu a vpustil na Hrad ozbrojené vůdce stavovského povstání. Za tento čin byl odměněn jmenováním do funkce hofmistra "zimního krále" Fridricha Falckého. Po bitvě na Bílé hoře byl mezi 27 popravenými na Staroměstském náměstí jediným katolíkem.

Humprecht stál původně také na straně odbojných stavů, později ale přešel na stranu vítěznou. Zasedal také v soudním tribunálu, který odsoudil 27 předáků stavovského odboje, tedy i vlastního bratra Diviše.

Další z bratrů, Heřman, podnikl s přítelem Kryštofem Harantem z Polžic a Bezdružic výpravu do Palestiny a později také k tureckému sultánovi. O těchto cestách pak Kryštof Harant sepsal tehdy velice populární cestopisy. V roce 1620 se však Heřman postavil též na vítěznou stranu, a proto byl o rok později jako staroměstský císařský hejtman svědkem poravy jak přítele Kryštofa Haranta, tak i svého bratra Diviše.

Heřman i Humprecht po třicetileté válce za prokázané služby císaři Ferdinandu II. roku 1627 obdrželi říšský i český hraběcí titul. Oba získali značný majetek z pobělohorských konfiskací.

Heřman zemřel roku 1651 bez potomků, dědicem se tedy stal prasynovec Humprecht Jan,který také cestoval po Evropě, koupil Kost, Landštejn, Kosmonosy, Lnáře, Vinoř. Stal se císařským vyslancem v Benátkách a Cařihradě, pro svou choť vystavěl zámek Humprecht u Sobotky ve stylu italských letohrádků. Své jmění vyčerpal výstavbou největšího z pražských paláců, Černínského paláce na Hradčanech. Tak se tedy Vinoř dostala „do rukou“ Černínů.

Další příslušníci rodu Černínů působili také v císařských službách, František Josef získal titul dědičného číšníka království Českého. Do dějin se zapsali ale též jako znalci a podporovatelé umění a věd. Jan Rudolf položil základy černínské obrazárny, byl i prezidentem Akademie výtvarných umění. Jeho syn Eugen Karel sloučil v Jindřichově Hradci archivy Černínů, pánů z Hradce a Slavatů a vytvořil tak po Třeboni druhý největší šlechtický archiv.

Po smrti hraběte Františka Antonína dědil panství jeho synovec Prokop Vojtěch Černín a držel je až do roku 1777. V letech 1719 až 1724 dal vystavět vinořský zámek. Zámek je dvoupatrová podsklepená budova s osmadvaceti místnostmi, dvěma jídelnami a přízemní halou, řešená jako typické panské sídlo té doby. Má čtvercový půdorys 30 m x 29 m s vydutými rohy. Autorem stavby je pražský architekt František Maxmilián Kaňka. Mezi jeho hlavní díla patří například kostel sv. Klimenta v Praze, přestavba Černínského paláce, přestavba Karolina, přestavba Klementina a řada venkovských staveb.

Prokop Černín založil ještě anglický park a bažantnici. Byl dvakrát ženat a měl šestnáct dětí, devět dcer a sedm synů. Jeden z nich, Wolfgang Maria Černín (1766-1813), založil vinořskou větev rodu Černínů. Nezapírali svůj český původ. Mezi sebou mluvili německy, se služebnictvem česky. V hraběcí hrobce jsou české nápisy i z doby, kdy česká řeč byla v opovržení. Většina Černínů, pocházejících z této větve, je pohřbena v kapli na místním hřbitově.

Wolfgangův syn Otakar (1809 až 1886) byl starostou obce, v roce 1879 prodal obci pozemek na stavbu školy. Za tohoto majitele byla zrušena robota. Dnem 7. září 1848 se sedláci stávali plnými vlastníky své půdy. Vykupovali grunty ve stříbrné měně najednou nebo ve lhůtách do dvaceti let.

Otakar Černín, pán na Vinoři, byl doživotním členem panské sněmovny na říšské radě a dvorním radou všeobecné komory. Měl tři syny a dvě dcery. Držel Vinoř až do své smrti 12. července 1814.

Jeden ze synů, Děpold Černín, rovněž doživotní člen panské sněmovny, c.k. komoří a major na odpočinku, byl zde majitelem do 6. listopadu 1893. Děpold měl sedm dětí, dceru a šest synů.

Posledním majitelem panství byl Otakar Černín (nar. 1872), prominentní osobnost, pozdější c.k. rakouský ministr zahraničí. I jeho generace zachovává postoj šlechetných dárců. V roce 1909 věnuje Otakar obci zdarma bývalý písečník na zřízení dětského hřiště. V roce 1908, u příležitosti oslav šedesáti let panování císaře Františka Josefa I., je dána do provozu silnice z Vinoře do Horních Počernic. Velká slavnost sázení stromů v aleji, jíž se okázale zúčastňují též hraběcí děti, pokračuje v zámeckém parku za účasti vesnického obyvatelstva.

Po řadu let jsou třešňové aleje na Jubilejce vydatnou zásobárnou ovoce. V této době přijíždějí na vinořský zámek významné návštěvy, zejména z okruhu osnovatelů první světové války. Patří k nim následník trůnu Ferdinand d´Este, hostem tu byl i německý císař Vilém II. a arcikníže Karel, pozdější rakouský císař.

Černínové obývali zdejší zámek do roku 1917, kdy se rodina odstěhovala do Aussé ve Štýrsku. Otakar, rakouský diplomat, známý nepřátelským postojem k českému státu, byl 12. dubna 1921 po částečném odškodnění zbaven veškerého majetku. Po vzniku Československé republiky přešel objekt zámku do vlastnictví státu. Vinořské panství bylo rozparcelováno a utvořeny zbytkové statky. Některé pozemky si stát ponechal pro státní zájmy (letiště Kbely). Hrabě Otakar Černín zemřel 4. dubna 1932 ve Vídni.

Na počátku 20. století spojili Černínové se svým jménem i jméno a erb vymřelého rodu Morzinů. Příslušník rodu Rudolf Theobald (1904 - 1984) byl vězněn nacisty. Dnešní potomci rodu Černínů sídlí v Rakousku, Německu, Velké Británii, Portugalsku, USA, ale také v České republice. Z nich například dymokursko-vinořské větve Děpold Josef Maria i většina jeho dětí.

Rodová legenda o původu jména Černín má několik verzí. První říká, že jeden z předků měl tmavou pleť, druhá říká, že byli všichni původní příslušníci rodu vyvražděni až na malého chlapce, kterého služebná ukryla v krbu, odkud když vyšel, byl celý černý.

Rodový erb se v průběhu dějin pochopitelně také vyvíjel, pravá polovina zůstala červená, v levé části, jež je modro-stříbrná nalezneme tzv. polotrojříčí (tzn. tři pruhy v polovině erbu). Při povýšení erbu přibyl rakouský štítek a iniciály F, M a R, tedy Rudolf, Matyáš a Ferdinand II. Ještě později se erb rozšířil o iniciálu F III, tedy Ferdinanda III.

Kontakt

Mladoboleslavská 224

190 17 Praha 9 - Vinoř

Otevírací doba

Po - Ne od 10:30- 23:00 hod

 

Rezervace

telefon: 283 882 222

Najdete nás i